Climate Science Glossary

Term Lookup

Enter a term in the search box to find its definition.

Settings

Use the controls in the far right panel to increase or decrease the number of terms automatically displayed (or to completely turn that feature off).

Term Lookup

Term:

Settings

Beginner Intermediate Advanced No Definitions Definition Life:

All IPCC definitions taken from Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Working Group I Contribution to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Annex I, Glossary, pp. 941-954. Cambridge University Press.

CLAM Bake!

Climate Learning and Modeling Development Environment

CLAM Bake is a complete Python programming environment that allows you to code and run simple climate computer programs.

Getting Started

Use the buttons to toggle between this page, the code editor, the console output, the interaction window and the graphics canvas.

Introduction to CLAM Bake

This development environment provides access to:

Editor — A place to enter Python programs.
Console — A place to view the output of programs.
Canvas — A place where graphics can be drawn.
Library — A place where multiple programs can be save or loaded.

Credits and Thanks

The core of CLAM Bake is Skulpt, the Python to Javascript translator developed by Scott Graham.

The editor, CodeMirror, was developed by Marijn Haverbeke.

Python itself is a robust high-level programming language created by its Benevolent Dictator for Life, Guido van Rossum.

Python Editor

Execution Limit:

Console

Canvas

Library

Home

Arguments

Software

Resources Comments

The Consensus Project

Translations

About Donate

	Climate's changed before
	It's the sun
	It's not bad
	There is no consensus
	It's cooling
	Models are unreliable
	Temp record is unreliable
	Animals and plants can adapt
	It hasn't warmed since 1998
	Antarctica is gaining ice
	View All Arguments...

Latest Posts

Emise CO2 neodpovídají jeho koncentracím v ovzduší

Argument skeptiků...

„Je jednoduché ukázat, že neexistuje žádný vztah mezi emisemi CO2 a jeho množstvím v atmosféře. Během tří let 1979 až 1982 došlo k dramatickému nárůstu cen ropy. Snížila se spotřeba a tudíž i emise CO2. Přesto jsme nezaznamenali žádnou změnu v tempu růstu obsahu CO2 v ovzduší, což dokazuje, že prvotní příčinou růstu koncentrace CO2 není lidská činnost.“ (Telegraph)

Co říká věda...

Srovnáme-li emise CO2 rovnou s jeho koncentrací v prostředí, dlouhodobé trendy si dosti odpovídají. To nezávisle potvrzují uhlíkové izotopy, jejichž podíl (C13/C12) má klesající tendenci, což dobře souhlasí s emisemi uvolňovanými v důsledku užívání fosilních paliv.

Pro přímé srovnání emisí CO2 s jeho hladinami v atmosféře musíme obě sady údajů převést na gigatuny CO2. Emise CO2 jsou obvykle uváděny v gigatunách uhlíku („GtC“). Jedna gigatuna je rovna jedné miliardě tun. Jde v tomto případě jen o hmotnost uhlíkových atomů v molekulách oxidu uhličitého. Atomová hmotnost uhlíku je 12, molekulová hmotnost oxidu uhličitého je 44. Takže abychom spočítali hmotnost CO2 z hmotnosti uhlíku, musíme hmotnost uhlíku vynásobit 44/12. Jinými slovy, jedna gigatuna uhlíku odpovídá 3.67 gigatunám CO2.

Množství atmosferického CO2 vyjadřujeme objemově, a to jako „části na milion“ (parts per million, ppm). Pro převod z ppm na gigatuny uhlíku doporučuje Informační centrum pro analýzy CO2 (CDIAC): 1 ppm atmosferického CO2 odpovídá 2.13 Gt uhlíku. Odtud po vynásobení našimi 44/12 vyplývá: 1 ppm ~ 7.81 Gt CO2. Nyní mohou být obě časové řady vykresleny a srovnány v jednom grafu, v jednotkách gigatun oxidu uhličitého:

Množství CO2 v atmosféře

Obrázek 1: množství CO2. Zelená – měření z ledové čapky Law Dome, východní Antarktida; modrá – měření při sopce Manua Loa, Havai, červená – úhrn lidské produkce CO2 (červená podle CDIAC).

Celkově řečeno, obrázek ukazuje celkové množství CO2 v atmosféře (nahoře) proti celkovému množství CO2, které do atmosféry vypustilo lidstvo (dole). Minimálně podobný tvar obou křivek (řekněme tvaru hokejky) ukazuje jistou korelaci. Známe ale její příčinu?

Není těžké si představit, že by množství CO2, které přidáváme do atmosféry, mohlo souviset s množstvím CO2, které v ní zůstane. Potvrzení této domněnky plyne z pozorování typů vzdušného CO2. Atom uhlíku se vyskytuje ve formě několika izotopů lišicích se různým neutronovým číslem. Uhlík C13 má neutronů sedm a uhlík C12 šest. Poměr těchto izotopů v rostlinném těle je nižší než v atmosféře. Zvyšuje-li se množství vzdušného CO2 v důsledku využívání fosilních paliv aj., měl by se poměr C13/C12 zmenšovat. To přesně nastává (Ghosh, 2003<) a naměřené hodnoty kladně korelují se množstvím vypouštěných emisí.

Obrázek 3: Celosvětové roční emise CO2 z fosilních paliv a výroby cementu v Gt uhlíku (černá), poměr atmosferického uhlíku C13/C12, sopka Manua Loa, 1981–2002 (červená). (IPCC AR4)

Translation by martin.hippo, . View original English version.

The Consensus Project Website