Climate Science Glossary

Term Lookup

Enter a term in the search box to find its definition.

Settings

Use the controls in the far right panel to increase or decrease the number of terms automatically displayed (or to completely turn that feature off).

Term Lookup

Settings


All IPCC definitions taken from Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Working Group I Contribution to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Annex I, Glossary, pp. 941-954. Cambridge University Press.

Home Arguments Software Resources Comments The Consensus Project Translations About Donate

Twitter Facebook YouTube Pinterest

RSS Posts RSS Comments Email Subscribe


Climate's changed before
It's the sun
It's not bad
There is no consensus
It's cooling
Models are unreliable
Temp record is unreliable
Animals and plants can adapt
It hasn't warmed since 1998
Antarctica is gaining ice
View All Arguments...



Username
Password
Keep me logged in
New? Register here
Forgot your password?

Latest Posts

Archives

Climate Hustle

Projev vlivu člověka na globální oteplování

Ve vědě je jen jedna věc lepší než empirická měření provedená v reálném světě, a tou jsou mnohonásobná nezávislá měření vedoucí ke stejnému výsledku. Existuje mnoho empirických svědectví, která odhalují vliv člověka na globální oteplování v mnoha směrech:

Otisk vlivu člověka v oxidu uhličitém v ovzduší

To, že zvyšující se množství CO2 v ovzduší je důsledkem činnosti člověka, by mělo být zřejmé, když porovnáme hladinu CO2 v ovzduší s emisemi CO2, které vypouští do atmosféry člověk:

Graf 1: hladina CO2 (zelená znázorňuje situaci v Law Dome ve východní Antarktidě a modrá situaci na Mauna Loa na Havaji) a úhrn emisí CO2 v gigatunách CO2 (červená - The Carbon Dioxide Information Analysis Center, CDIAC).

Potvrzení toho, že zvyšující se hladina CO2 v ovzduší je způsobena činností člověka, získáme analýzou druhů uhlíku vyskytujícího se v atmosféře. Uhlík má několik izotopů (liší se počtem neutronů). Uhlík 12 (C12) má 6 neutronů a uhlík 13 (C13) má 7 neutronů. Rostliny mají nižší poměr C13/C12 než atmosféra. Jestliže bude množství CO2 v atmosféře kvůli fosilním palivům narůstat, měl by se poměr C13/C12 snižovat. Toto se skutečně děje (Ghosh 2003) a vývoj odpovídá trendům v globálních emisích.

Graf 2: Celkové emise CO2 za rok vzniklé spalováním fosilních paliv a výrobou cementu přepočítané na gigatuny uhlíku (černá), roční průměry poměru 13C/12C měřené v atmosférickém CO2 na Mauna Loa v letech 1981- 2002 (červená) (IPCC AR4).

Další důkaz můžeme vyvodit na základě měření hladiny kyslíku v atmosféře. Když se spalují fosilní paliva, uhlík reaguje s kyslíkem a vytváří tak oxid uhličitý. Se zvyšující se hladinou CO2 v ovzduší zároveň ubývá kyslíku. Pozorování dokazují, že podíl kyslíku v ovzduší klesá tempem odpovídajícím spalování fosilních paliv.

Atmospheric CO2 versus oxygen

Graf 3: Koncentrace CO2 na Mauna Loa na Havaji (černá) a na Baring Head na Novém Zélandu (modrá). V pravém dolním rohu je zanesen atmosférický kyslík (O2) měřený v Alertu v Kanadě (růžová) a v Cape Grimu v Austrálii (světle modrá) (IPCC AR4 2.3.1 převzato z Manning 2006).

Otisk vlivu člověka v zesíleném skleníkovém jevu

Satelity měří únik infračerveného záření do vesmíru. Srovnání dat získaných v letech 1970 – 1996 ukázalo, že množství energie uniklé do vesmíru se snižuje na těch vlnových délkách, v nichž skleníkové plyny pohlcují záření (Harries 2001). Tento výzkum tedy předložil „přímý experimentální důkaz o významném zvýšení skleníkového efektu na Zemi“. Takový výsledek byl dále potvrzen novějšími daty získanými z několika dalších satelitů (Griggs 2004, Chen 2007).

Graf 4: Změna spektra v letech 1970-1996 vlivem stopových plynů. 'Brightness temperature' označuje ekvivalentní teplotu černého tělesa. (Harries 2001).

To, že do vesmíru uniká méně tepla, bylo potvrzeno měřením na povrchu, kdy bylo zjištěno, že se více vyzářeného infračerveného záření vrací zpět na zem. Několik studií došlo k závěru, že tento jev je způsobený zesíleným skleníkovým efektem (Philipona 2004, Wang 2009). Analýza s vysokým rozlišením spektrálních dat umožňuje vědcům přisoudit každému ze skleníkových plynů kvantitativní podíl, jakým ovlivňují zvýšené množství dopadu infračerveného záření na zem (Evans 2006). Výsledky vedou autory k závěru, že „tato experimentální data by měla být přesvědčivým argumentem pro skeptiky, kteří tvrdí, že neexistuje žádný pozorovací důkaz, který by prokázal souvislost mezi růstem množství skleníkových plynů v atmosféře a globálním oteplováním“.

Graf 5: Spektrum skleníkového záření měřené na povrchu. Skleníkový efekt vodní páry je vynechán, je zde poukázáno na příspěvek ostatních skleníkových plynů. (Evans 2006).

Otisk vlivu člověka ve vývoji teploty

Vliv člověka lze také nalézt při pohledu na teplotní trendy v různých vrstvách atmosféry. Klimatické modely předpovídají, že více oxidu uhličitého by mělo způsobit oteplování v troposféře, ale zároveň ochlazení ve stratosféře. Důvodem je „stínící“ efekt v troposféře, který zadržuje více tepla a tím pádem ho nepouští dál do stratosféry. Takový vývoj je v rozporu s očekávanými změnami v případě, že by globální oteplování bylo způsobeno sluncem; to by totiž způsobilo oteplení jak v troposféře, tak i ve stratosféře. Z družic i z meteorologických balónů pozorujeme ochlazování stratosféry a oteplování troposféry, v souladu s oteplováním způsobeným oxidem uhličitým:

Cooling stratosphere and warming troposphere

Graf 6: (A) Změna teploty v nižší stratosféře pozorovaná satelity (UAH, RSS) a meteorologickými balóny (HadAT2 a RATPAC) v období 1979-1997, shlazená klouzavým průměrem přes sedm měsíců. Hlavní sopečné výbuchy jsou označeny modrými přerušovanými čarami (Karl 2006).

Jestliže je oteplování způsobeno sílícím skleníkovým jevem, očekávali bychom, že v noci se bude teplota zvyšovat rychleji než ve dne. To proto, že skleníkový efekt působí ve dne i v noci. Naopak, pokud by globální oteplování bylo způsobeno sluncem, očekávali bychom, že se trend oteplování projeví hlavně v denních teplotách. To, co pozorujeme, je větší úbytek chladných nocí než chladných dní a větší nárůst počtu teplých nocí než teplých dní (Alexander 2006). Což je v souladu s oteplováním, které je způsobeno zesíleným skleníkovým efektem.

Frequency of cold and warm days and nights

Graf 7: Pozorované trendy v počtu nejchladnějších a nejteplejších dnů a nocí v roce v období 1951 – 2003. Studený den (noc) je definován jako spodních 10 % a teplý den (noc) je definován jako horních 10 %, co se týče naměřené teploty. Oranžová křivka ukazuje trend v průběhu dekád. (IPCC AR4 FAQ 3.3 převzato z Alexander 2006).

(Přeložila Veronika Imrichová, upravil a zveřejnil J. Hollan; diskusi a další informace viz anglický originál.)

Translation by jenikhollan. View original English version.



Get It Here or via iBooks.


The Consensus Project Website

TEXTBOOK

THE ESCALATOR

(free to republish)

THE DEBUNKING HANDBOOK

BOOK NOW AVAILABLE

The Scientific Guide to
Global Warming Skepticism

Smartphone Apps

iPhone
Android
Nokia

© Copyright 2017 John Cook
Home | Links | Translations | About Us | Contact Us