Je důležité rozlišovat mezi antarktickým pozemním ledem a mořským ledem, což jsou dva odlišné úkazy. Zprávy o antarktickém ledu často nerozlišují odlišnosti mezi mořským ledem a pozemním ledem. Abychom shrnuli vývoj antarktického ledu:

• Antarktický pozemní led ubývá stále zrychlujícím tempem
• Antarktický mořský led přibývá i přes oteplování Jižního oceánu

Antarktický pozemní led ubývá

Měření změn antarktického pozemního ledu býval obtížný proces kvůli masivní velikosti pevninského ledového příkrovu a jeho komplikovanosti. Avšak od roku 2002 dokáží satelity z experimentu GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment) komplexně prozkoumávat celý ledový příkrov. Satelity měří změny v gravitaci, aby určily změny hmotnosti celého Antarktického ledového příkrovu. Počáteční pozorování zjistila, že k většině ztrát antarktické ledové masy dochází na Západní Antarktidě (Velicogna 2007). V té době, mezi roky 2002 a 2005 byla Východní Antarktida hmotnostně přibližně v rovnováze. Led získaný uvnitř je zhruba vyvážen ledem ztraceným na hranách. Tento případ je zobrazen na obrázku 1, který srovnává změny ledové masy na Západní Antarktidě (červená) se změnami na Východní Antarktidě (zelená):

Obrázek 1. Změny ve hmotnosti ledu (plné čáry s kroužky) a jejich nejlépe odpovídající lineární trendy (čárkovaně) pro pevninský ledový příkrov Západní Antarktidy (červená) a Východní Antarktidy (zelená) od dubna 2002 do srpna 2005 (Velicogna 2007)

Jak přicházela další data z projektu GRACE, vzniká jasnější porozumění Antarktickému ledovému příkrovu. Obrázek 2 ukazuje změny hmotnosti ledu na Antarktidě v období od dubna 2002 do února 2009 (Velicogna 2009). Modrá čára/křížky ukazují hrubé měsíční hodnoty. Červené křížky mají sezónní výkyvy odstraněny. Zelená čára je nejlépe se přimykající trend.

Obrázek 2: Hmotnostní změny ledové masy pro Antarktický ledový příkrov od dubna 2002 do února 2009. Nefiltrovaná data jsou označena modrým křížky. Data s odfiltrovanými sezónními výkyvy jsou zobrazena červenými křížky. Zelenou čárou je vyznačeno nejlépší proložení kvadratickou funkcí (Velicogna 2009).

Delší časové série dat odhalují statisticky významný trend. Nejenže Antarktida ztrácí pevninský led, ale ztráta ledu se zrychluje o 26 gigatun za rok na druhou (26 Gt/a², jinými slovy, roční ztráta ledu vzrůstá o 26 gigatun za rok). Ukazuje se, že od roku 2006 východní Antarktida už nebyla v rovnováze ztráty a přírůstku ledové masy, že i hmotnost jejího ledu klesá (Chen 2009). To je překvapující výsledek, protože se mělo za to, že východní Antarktida je stabilní oblast, jelikož je tak chladná. To ukazuje, že východoantarktický ledový příkrov je dynamičtější, než se dříve myslelo.

To je významná informace, protože východní Antarktida obsahuje o hodně více ledu než západní Antarktida. Východní Antarktida obsahuje dost ledu, aby zvedla hladiny světových oceánů o 50 až 60 metrů, zatímco západní Antarktida by ke zvednutí hladin oceánů přispěla 6 až 7 metrů. Antarktický ledový příkrov hraje důležitou roli v celkovém přírůstku hladiny moře. Tento přírůstek se stále a rychle zvyšuje.

Antarktický mořský led přibývá

Antarktický mořský led vykazuje dlouhodobý růst od doby, co bylo započato satelitní měření v roce 1979. Toto je pozorování, které bylo často citováno jako důkaz proti globálnímu oteplování. Jenže jen vzácně je vznesena následující otázka: proč antarktický mořský led přibývá? Nevyslovený předpoklad je, že kolem Antarktidy se musí ochlazovat. Tak tomu ale rozhodně není. Pravda je, že Jižní oceán se oteploval rychleji než zbytek světových oceánů. Globálně od 1955 do 1995 se oceány oteplovaly o 0.1 °C za dekádu. Naproti tomu se Jižní oceán oteploval o 0.17 °C za dekádu. Nejenže se jižní oceán otepluje, otepluje se rychleji než je světový trend.

Obrázek 3: Teplota vzduchu u povrchu ledem pokryté plochy jižního oceánu (nahoře). Rozloha mořského ledu, pozorováno satelitem (dole). (Zhang 2007)

Pokud se jižní oceán otepluje, proč antarktického mořského ledu přibývá? Je tu několik faktorů, které k tomu přispívají. Jeden je ozónová díra na Antarktidou. Díra v ozonové vrstvě nad Jižním pólem způsobila ochlazení ve stratosféře (Gillet 2003). To posiluje cyklonové větry, které krouží kolem antarktického kontinentu (Thompson 2002). Vítr posunuje mořský led okolo a tím vytváří oblasti otevřené vody známé jako polynie. Více těchto oblastí vede ke zvětšené produkci mořského ledu (Turner 2009).

Dalším přispívajícím faktorem jsou změny v cirkulaci oceánu. Jižní oceán se skládá z vrstvy chladné vody blízko povrchu a vrstvy teplejší vody pod ní. Voda z teplejší vrstvy se zvedá nahoru k povrchu a tím taví mořský led. Ale jak se vzduch otepluje, zvyšují se dešťové a sněhové srážky. To snižuje salinitu povrchové vody, čímž se tato voda stane lehčí než slanější, teplejší voda pod ní. Vrstvy se stanou více odlišenými a méně se promíchávají Z hlubší teplejší vrstvy se pak dostává vzhůru méně tepla. Z toho důvodu roztaje méně mořského ledu (Zhang 2007).

Pokud dané informace shrneme, antarktický mořský led je složitý a unikátní fenomén. Zjednodušená interpretace, že se se okolo Antarktidy zřejmě musí ochlazovat, rozhodně neodpovídá skutečnosti. Ono se tam otepluje – jak to ale ovlivňuje jednotlivé oblasti, je komplikované.

(Koncept překladu Pavel Pichler, doplnil, upravil a zveřejnil J. Hollan)