Ledovce reagují přímo a rychle na atmosférické podmínky. Když teplota roste, letní tání zesiluje. Nicméně i akumulace ledu v zimě je větší díky vyššímu úhrnu sněhových srážek. Teplota vzduchu má tendenci hrát dominantní roli – existuje silná statistická korelace mezi teplotou vzduchu a velkými změnami délky ledovců (Greene 2005). Všeobecně můžeme říci, že když teplota roste, ledovce ustupují.

V důsledku toho, že jsou ledovce tolik citlivé na kolísání teplot, poskytují užitečné informace o globálním oteplování. Hmotnostní bilanci ledovců lze změřit pomocí různých technik. Přímé glaciologické metody zahrnují tyče zaražené ledu pro zjištění ablace za jeden rok, sněhové jámy a sondování sněhu. Data jsou poté porovnávány s nezávislými geodetickými poznatky, shromážděny a zveřejněny prostřednictvím World Glacier Monitoring Service (WGMS).

Mezi lety 1946 a 2005 ve WGMS monitorovali 228 ledovců. V prvních letech bylo pozorováno jen několik ledovců. V průběhu výzkumu byly do databáze přidávány údaje o ledovcích po celém světě, což nám poskytuje komplexnější obraz o hmotnostní bilanci ledovců v globálním měřítku. Nejkvalitnější monitoring ledovců stále probíhá, je plynulý a dlouhodobý. 30 ledovců v 9 různých horských pásmech bylo soustavně sledováno od roku 1976 (11 z nich už od roku 1960 a dříve). Ty jsou považovány za tzv. referenční ledovce. Graf 1 ukazuje celkový počet sledovaných ledovců od roku 1946. Černé a tmavě šedé sloupky znázorňují referenční ledovce.

Graf 1: Ledovce pozorované v letech 1946 až 2006 (Zemp 2009).

K čemu tato pozorování ledovců vedou? V následující tabulce jsou uvedeny hmotnostní bilance jednotlivých ledovců v letech 2002 a 2003. Negativní hodnoty indikují zmenšení. Můžeme si všimnout, že ojediněle existují ledovce, které rostou. Nicméně zaměřit se v rámci indikace globální situace ledovců jen na těchto pár zástupců by poskytlo značně zkreslující obraz. Naprostá většina ledovců ustupuje. A ještě důležitější je, že tendence tání je rostoucí (např. 77% v roce 2002, 94% v roce 2003).

Graf 2: Hmotnostní bilance ledovců v roce 2002 (modře) a 2003 (červeně). (WGMS)

A co dlouhodobý trend v globálních změně ledovcové hmoty? Existuje několik metod pro výpočet takové globální změny. Jeden ze způsobů je použití průměrných hodnot 30 referenčních ledovců. Dalším je výpočet klouzavého průměru všech dostupných ledovců. Výsledky obou metod jsou zobrazeny v grafu č. 3. Oranžová čára představuje průměrnou změnu ledovcové hmoty 30 referenčních ledovců. Modrá čára zahrnuje všechny ledovce.

Graf 3: Úhrnná změna hmotnosti všech sledovaných a 30 referenčních ledovců (WGMS 2008).

Obě metody přinášejí shodné výsledky (výzkum zahrnující všechny ledovce vykazuje o trochu rychlejší úbytek hmoty v porovnání s 30 referenčními ledovci). V prvním desetiletí od roku 1945 došlo k významnému úbytku hmoty. Uvědomme si, že v té době bylo monitorováno jen několik málo ledovců – čili z globálního hlediska nedostačující vzorek. Ledovcové hmoty ubývá pomaleji ve druhé dekádě, takže kolem roku 1970 se globální hmotnostní bilance blíží nule. Ledovce byly blízko rovnovážnému stavu, což naznačuje, že úbytek ledovců na konci 20. století je v podstatě reakcí na globální oteplování, které přišlo na konci sedmdesátých let (Greene 2005).

Po roce 1975 ústup ledovců pokračuje stále rychleji až do současnosti. Úbytek hmoty z let 1996 až 2005 je více než dvojnásobný v porovnání s úbytkem v předchozí dekádě (1986 - 1995) a více než čtyřnásobný v porovnání s lety 1976 až 1985. Když se blíže zaměříte na pár šikovně vybraných ledovců, můžete uvěřit nesprávné pohledu na globální trendy ledovců. Jestliže se však na problematiku podíváte komplexněji, zjistíte, že ledovce celosvětově ustupují, a to stále rychlejším tempem.

{Přeložila Žaneta Ondroušková, upravil a zveřejnil J. Hollan; doplňující informace a diskusi viz anglický originál.)