Probíhá v posledních desetiletích ochlazování či oteplování Slunce?

Co říká věda...

Kompozity ACRIM ukazují mírný vzrůst TSI – PMOD ukazuje mírný pokles. Bez ohledu na to, jaký soubor dat použijete, je trend tak mírný, že sluneční aktivita mohla ovlivnit nanejvýš zlomek globálního oteplování. Scafetta používá kompozit ACRIM a dochází k názoru, že 50 % oteplení od roku 1900 je zapříčiněno kolísáním sluneční aktivity. Nicméně, oteplení díky vlivu Slunce se objevuje zejména začátkem dvacátého století, kdy Slunce vykázalo výrazné oteplení. A o trendu globálního oteplování, který započal okolo roku 1975, Scafetta usuzuje: „od roku 1975 probíhalo globální oteplování mnohem rychleji, než by se dalo jakkoliv očekávat od působení Slunce samotného.“

ACRIM versus PMOD

Zatímco spory o ACRIM a PMOD mají minimální vliv na debatu ohledně globálního oteplování, vymezení přesnějšího TSI je důležitým článkem ve skládačce klimatické hádanky. Hlavním rozdílem mezi dvěma kompozity je nakládání s daty z let 1989 – 1991. V záznamech ACRIM-I a ACRIM-II chybí dva roky (kvůli tragickému výbuchu raketoplánu Challenger). K doplnění mezery oba kompozity využívají HF data, ale každý zcela jiným způsobem.

Graf 1: Výpočet TSI kompozitem PMOD (nahoře) versus výpočet kompozitu ACRIM (dole). Barevné čáry udávají každodenní hodnotu TSI, černé linky udávají průměr za 81 dní.

PMOD upravuje HF údaje – ty často vytvářejí velké odchylky vzhledem ke změnám v poloze kosmické lodi a vypínání. Graf 1 ukazuje, jak jsou úpravy HF dat zodpovědné za prakticky všechny rozdíly mezi dlouhodobějšími odchylky kompozitů.

Graf 2: Rozdíl mezi kompozity ACRIM a PMOD. Šedé čáry udávají denní hodnoty, černá čára pak průměr 81 dní. „Zub“ způsobený mezerou v měření ACRIM v roce 1989 je jasně viditelný a má velikost asi poloviční amplitudy slunečního cyklu.

Nezávislé testování kompozitů ACRIM a PMOD

Tak který z kompozitů správně naložil s HF daty? Zvyšuje se dramaticky sluneční aktivita během HF období, jak odhaduje ACRIM a naznačují data samotná? Nebo se lidé z PMOD nemýlí, když přizpůsobili údaje tak, aby ukázali, že se Slunce při výpadku ACRIM mírně ochladilo? Existuje celá řada nezávislých měření, které potvrzují tehdejší trend sluneční aktivity.

• Lee 1995 poměřuje satelitní údaje ERBS s HF daty z Nimbu. Podle něj se údaje HF za dobu, co měl ACRIM výpadek, zásadně odchýlily, zatímco ERBS data ukazují mírné ochlazování.

• Krivova 2003 porovnává TSI s hodnotami UV. UV hodnoty kolísají více než TSI – trend by tedy byl více viditelný. Protože UV blízce koreluje s TSI, Krivova vyvozuje, že PMOD je přesnější a že za posledních pár desetiletí byl dlouhodobý trend TSI stěží nějaký.

• Rekonstrukce TSI využíváním počtu slunečních skvrn (Krivova 2007) nám ukazuje, že minimum 23. cyklu bylo nižší než minimum cyklu 22., na rozdíl od výsledků ACRIMU.

• „Curyšské číslo“ slunečních skvrn během výpadku ACRIM ukazuje mírný klesající trend odpovídající vypočítaným údajům PMOD.

• Pozemní měření solárních magnetogramů (Wenzler 2006) vykazují vyšší korelaci s daty PMOD než ACRIM. Více o magnetogramech...

Model SATIRE Scafetty a Wilsona

V březnu 2009 byla vydána studie, která tvrdila, že kompozit ACRIM byl nezávisle potvrzen modelem SATIRE (Scafetta 2009). Tento model TSI vytvořili Krivova a Solanki. Jako odpověď vydali Krivova a Solanki shrnutí - výpadek ACRIMu a intenzita slunečního záření: Existuje dlouhodobý trend mezi lety 1986 a 1996? (Krivova 2009).

Existuje několik verzí modelu SATIRE, každý vypracovaný z jiných dat a optimalizovaný pro různá časová měřítka. Pro období po roce 1974 byly vypočítány hodnoty TSI podle denního měření solárních magnetogramů. Pro období několik století zpět bylo k vypočítání TSI použito metody počítání slunečních skvrn. Při analýze počtu slunečních skvrn se používá průměrů několika měsíců. Takže tento druhý model je při analyzování kratších časových úseků o dost více nepřesný než model vytvořený pomocí magnetogramu.

Scafetta 2009 pro svou analýzu použil metodu počítání slunečních skvrn. Ze své podstaty je tento model vhodný pro časová měřítka desetiletí či století, ale je o dost míň přesný pro počítání období několika měsíců. Přiměřenější model je založen na denním měření magnetogramů. Krivova a Solanki se tudíž logicky při zkoumání období výpadku ACRIMu zaměřili na analýzu výsledků TSI z magnetogramů. A objevili, že se TSI za tuto dobu nezvyšovalo. Tím pádem slouží SATIRE model jakožto nezávislé potvrzení toho, že kompozit PMOD je přesnějším vylíčením sluneční aktivity.

Zkrátka řečeno, debata ohledně kompozitů ACRIM a PMOD se točí převážně okolo otázky, jaký trend vykazuje Slunce – zda se mírné otepluje či mírně ochlazuje, nebo zda vůbec vykazuje nějaký trend. To jen zdůrazňuje ostrý propad v korelaci mezi teplotou Slunce a klimatem od té doby, co se od poloviny sedmdesátých let začaly zvyšovat globální teploty.

(Přeložila Tereza Filipová, jen málo úprav provedl a zveřejnil J. Hollan)