Climate Science Glossary

Term Lookup

Enter a term in the search box to find its definition.

Settings

Use the controls in the far right panel to increase or decrease the number of terms automatically displayed (or to completely turn that feature off).

Term Lookup

Settings


All IPCC definitions taken from Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Working Group I Contribution to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Annex I, Glossary, pp. 941-954. Cambridge University Press.

Home Arguments Software Resources Comments The Consensus Project Translations About Donate

Twitter Facebook YouTube Pinterest

RSS Posts RSS Comments Email Subscribe


Climate's changed before
It's the sun
It's not bad
There is no consensus
It's cooling
Models are unreliable
Temp record is unreliable
Animals and plants can adapt
It hasn't warmed since 1998
Antarctica is gaining ice
View All Arguments...



Username
Password
Keep me logged in
New? Register here
Forgot your password?

Latest Posts

Archives

Climate Hustle

Mohou se živočichové a rostliny přizpůsobit globálnímu oteplování?

Co říká věda...

Velké množství případů hromadného vyhynutí v minulosti je pevně spjato s globálními změnami klimatu. Protože současná změna klimatu je tak prudká, typický způsob adaptace druhu (např. migrace) ve většině případů jednoduše není možný. Globální změna je prostě příliš všudypřítomná a nastává příliš rychle.

Argument skeptiků...

Živočichové a rostliny se umí přizpůsobit globálnímu oteplení

Korály, stromy, ptáci, savci a motýli se dobře přizpůsobují běžné realitě měnícího se klimatu. (zdroj: Hudson institute)

Lidé celosvětově mění životní prostředí. Ohromné plochy lesů mírného pásu v Evropě, Asii a Severní Americe byly během posledních několika staletí vymýceny kvůli zemědělství, stavebnímu materiálu a rozvoji měst. Teď jsou na řadě tropické lesy. Lidmi podporované invaze druhů škůdců, konkurentů a predátorů exponenciálně narůstají a nadměrný rybolov a lov lesních zvířat až k pokraji zhroucení jsou nadále spíše pravidlem než výjimkou.

Hybatelem těchto změn byl od roku 1800 šestinásobný nárůst lidské populace a padesátinásobný vzrůst objemu globální ekonomiky. Tato velká moderní lidská podnikavost byla založen na vykořisťování přírodního prostředí. Dnes je více než 83 % rozlohy souše pod přímým lidským vlivem a lidé naprosto ovládají 36 % biologicky produktivního povrchu. Až polovina světového odtoku sladké vody je zachytávána pro lidskou potřebu. Průmyslem je teď v reaktivní formy přeměněno více dusíku než všemi přirozenými procesy planety a naše průmyslové a zemědělské postupy způsobují nepřetržité přibývání dlouho přetrvávajících skleníkových plynů až k  hodnotám bezprecedentním za posledních 800 000 let a možná mnohem déle.

Tato celoplanetární nadvláda lidské společnosti bude mít zjevně své dopady na biodiverzitu. Skutečně, nedávný posudek Hodnocení ekosystémů k miléniu z roku 2005 (Millennium Ecosystem Assessment, což je zpráva o stavu životního prostředí podobného rozsahu jako zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu – IPCC) narýsoval některé neradostné závěry – 60 % světových ekosystémů je dnes znehodnoceno a tempo vymírání druhů je nyní stokrát až tisíckrát vyšší než by bylo přirozené tempo odpovídající dlouhým úsekům geologického vývoje. Například studie, kterou jsem provedl v roce 2003, ukazuje, že více než 42 % druhů v regionu jihovýchodní Asie může do roku 2100 vyhynout vinou odlesňování a rozdrobování prostředí, které obývají.

Czech version of the Figure 1

Obrázek 1: Projektované vymírání druhů v jihovýchodní Asii vlivem ztráty přirozeného prostředí (zdroj: Sodhi, N. S., Koh, L. P., Brook, B. W & Ng, P. K. L. 2004)

Kvůli těmto existujícím tlakům a zvratům je rozumné se ptát, zda globální oteplování k tomuto nepořádku může ještě nějak významně přispět. Někteří, jako skeptici S. Fred Singer a Dennis Avery nevidí žádné nebezpečí a trvají na tom, že teplejší planeta bude prospívat lidstvu a dalším druhům a že „korály, stromy, ptáci, savci a motýli se běžné skutečnosti měnícího se klimatu přizpůsobují dobře“. A ačkoli změna klimatu znepokojuje biology věnující se ochraně přírody, není zatím pro většinu badatelů ohniskem zájmu, myslím, že převážně je to kvůli vážnosti a naléhavosti škod způsobených jinými hrozbami.

Dosavadní globální oteplení nepochybně mělo vliv na zeměpisné rozšíření druhů a načasování rozmnožování, migrace, kvetení atd.. Je výzvou vyvodit z těchto pozorovaných vlivů předpovědi budoucího nebezpečí vyhynutí druhů. Dosud nejznámější studie týmu z Velké Británie odhadla, že do roku 2050 bude změnou klimatu odsouzeno k vyhynutí 18 % rostlinných a 35 % živočišných druhů. Tato studie, která použila jednoduchou metodu odhadování změn v zeměpisném rozšíření druhů po zapracování současných bioklimatických podmínek, způsobila vlnu diskusí. Někteří namítali, že je příliš optimistická nebo příliš nejistá, protože vynechala většinu ekologických detailů, zatímco jiní tvrdili, že je příliš pesimistická podle toho, co víme z reakcí druhů, a podle odolnosti vůči předchozí změně klimatu, jež je zřejmá z fosilních záznamů – viz níže.

Množství historických masových vyhynutí bylo skutečně pevně provázáno s globální změnou klimatu. Například to nejrozsáhlejší vymírání, které před 250 miliony let zakončilo prvohorní období. A také vymírání během poněkud méně katastrofického, ale i tak ničivého, protože příliš rychle proběhnuvšího teplotního maxima na rozhraní paleocénu a eocénu před 55 miliony let. Ale v mnohem bližší minulosti, během čtvrtohorních ledových dob probíhajících v posledních milionech let, se zde zřejmě odehrálo jen málo vyhynutí, která se vztahovala ke klimatu. Tento kuriózní paradox nevelkého vymírání během ledových dob má dokonce jméno – je nazýván Čtvrtohorní hádanka.

Po tuto dobu byl rozdíl průměrných globálních teplot v době ledové a meziledové od 4 do 6 °C – tedy srovnatelný s rozdílem teplot očekávaným v nadcházejícím století kvůli antropogennímu globálnímu oteplení, pokud vše bude pokračovat dál podle scénáře intenzivního využívání fosilních paliv. Jak se zdá, většina druhů přetrvala navzdory těmto četným cyklům ledových a meziledových dob. Tak můžeme soudit z fosilních záznamů a genetických důkazů u současných druhů. V Evropě a Severní Americe se populace druhů posunuly k jihu, když se na severní polokouli rozšířil velký pevninský ledový příkrov, a znovu kolonizovaly severní oblasti, jakmile ledovce ustoupily. Některé druhy mohly rovněž přežít v lokálních příznivých oblastech, které byly izolované uvnitř tundry nebo v krajích částečně pokrytých ledem. Nedávno objevené jeskynní prostory v Austrálii ukazují, že velcí savci („megafauna“) byli schopni přežít dokonce i ve vyprahlé krajině Nullarbor v jižní Austrálii v podmínkách podobných dnešku.

Jakkoli jsou geologické záznamy podstatné pro porozumění tomu, jak druhy reagují na přírodní klimatické změny, je zde množství důvodů, proč budou nastávající dopady na biodiverzitu obzvlášť vážné:

A) Lidmi vyvolané oteplování je už teď rychlé a je očekáváno jeho další zrychlení. Dějové linie scénářů IPCC jako jsou A1FI a A2 naznačují tempo oteplování od 0,2 do 0,6 °C za desetiletí. Pro srovnání – před 15 – 7 tisíci let byla průměrná změna teplot za desetiletí přibližně 0,005 °C, ačkoli byla tu a tam přerušena krátkodobými (a možná regionálními) zvraty, jako jsou např. ochlazení v mladším dryasu, Dansgaard-Oeschgerovy a Heinrichovy události.

B) I kdyby vyšel optimistický odhad, že oteplení během 21. století nepřesáhne 2 °C, posune to průměrnou globální teplotu Země do podmínek, které tu nebyly od středního pliocénu před 3 miliony let. Ohřátí atmosféry o více než 4°C navrátí planetární klima za jedno století do světa převážně bez ledu, který zde byl před 35 miliony let. Průměrná doba existence druhu je pouze 1 – 3 miliony let. Je tak docela možné, že během století – z geologického hlediska se jedná o pouhý okamžik – životní podmínky na planetě budou změněny do stavu odlišného od všeho, s čím se většina současných druhů na světě kdy setkala.

C) Jak bylo uvedeno výše, je rozhodující pochopit, že ekosystémy v 21. století začínají od už tak posunuté úrovně, že ztratily odolnost. Většina přirozených míst výskytu je již znehodnocena a jejich populace jsou v menším či větším rozsahu ztenčeny minulou lidskou činností. Náš vliv byl po tisíciletí jen lokální, i když často krutý, ale během posledních několika staletí jsme rozpoutali fyzikální a biologické změny v celosvětovém měřítku. V tomto kontextu součinnost různých vlivů (pozitivní či sebe posilující zpětná vazba), jako jsou globální oteplování, okyselování oceánů, ztráta přirozeného prostředí, jeho rozdrobování, invazní druhy a chemické znečištění (Obrázek 2) pravděpodobně vede k hromadnému vymírání. Přemrštěný odlov, úbytek přirozeného prostředí a změna režimu požárů pravděpodobně vystupňují přímé důsledky klimatických změn a ztíží druhům migraci do nepoškozených oblastí či udržení tak velké populace, aby byla ještě odolná. Jedna hrozba zesiluje další nebo si mnohé vlivy tak vzájemně nahrávají, že vytvářejí daleko větší celkový dopad, než kdyby každé jednotlivé ohrožení nastalo osamoceně (Brook et al., Synergies among extinction drivers under global change. Trends in Ecology and Evolution, 2008).

Czech version of Figure 2Obrázek 2: Obrázek z Hodnocení ekosystémů k miléniu

D) Minulé přizpůsobování druhů klimatickým změnám se odehrávalo především prostřednictvím posunování jejich rozšíření do vyšších či nižších zeměpisných šířek nebo do vyšších či nižších nadmořských výšek (podle toho, zda se oteplovalo či ochlazovalo). Nastaly také evoluční reakce – jedinci, kteří nové podmínky snášeli lépe, přežili a tak učinili budoucí generace skutečně odolnějšími. Nyní však, kvůli bodům A – C popsaným výše, tento typ adaptace bude ve většině případů jednoduše nemožný nebo jen obtížně zvládnutelný. Globální změna je prostě příliš všudypřítomná a nastává příliš rychle. Čas se naplnil a druhy nemají kam utéci ani kam se schovat.

(Přeložila Pavlína Machková, upravil a zveřejnil J. Hollan; doplňující informace a diskusi viz anglický originál.)

Podekování

Tento text je od hosta, profesora Barry Brooka.

Profesor Barry Brook je prednim vyzkumnikem v oblasti globalni ekologie a biologie ochrany prirody. Je predsedou nadace Foundation Sir Hubert Wilkins Chair of Climate Change a je reditelem Research Institute for Climate Change and Sustainability na univerzite v Adelaide. Vydal dve knihy a vice nez 120 vedeckych praci o ruznych aspektech vlivu cloveka na zivotni prostredi a biodiverzitu, vcetne zmeny klimatu, odlesnovani a drancovani populaci. V roce 2006 mu byla od Australske akademie ved udelena cena Fenner Medal pro vyznamne osobnosti vyzkumu v oblasti biologie a Edgeworth David Medal Kralovskou spolecnosti Noveho Jizniho Walesu, v roce 2007 H. G. Andrewartha Medal od Kralovske spolecnosti Jizni Australie a vedeckym casopisem Cosmos byl uveden jako jeden z top 10 mladych vedcu Australie. Hlavni motivaci pro jeho vyzkumu je urcit zpusob a prostredky k omezeni vymirani druhu a zmirneni nejhorsich dopadu globalni zmeny. Vice na Brave New Climate

Brook, BW et al., Synergies among extinction drivers under global change. Trends in Ecology and Evolution, 2008.

Translation by jenikhollan, . View original English version.



Get It Here or via iBooks.


The Consensus Project Website

TEXTBOOK

THE ESCALATOR

(free to republish)

THE DEBUNKING HANDBOOK

BOOK NOW AVAILABLE

The Scientific Guide to
Global Warming Skepticism

Smartphone Apps

iPhone
Android
Nokia

© Copyright 2017 John Cook
Home | Links | Translations | About Us | Contact Us