Coby zdroj téměř veškeré energie v systému zemského klimatu má Slunce nepochybně na jeho změny silný vliv. Porovnání sluneční aktivity s globálními teplotami během uplynulých 1150 let ukazuje, že teploty výkyvy v aktivitě úzce sledují (Usoskin 2005). Avšak po roce 1975 globální teploty dále stoupají, zatímco sluneční aktivita mírně poklesla. Z těchto důvodů tato studie dospěla k závěru, že: "Během posledních 30 let celkové sluneční záření, sluneční UV záření a tok kosmického záření nevykazují žádný významný dlouhodobý trend, takže přinejmenším tato poslední epizoda oteplování musí mít jinou příčinu."

Řada nezávislých měření sluneční aktivity navíc naznačuje, že se slunce od roku 1960 mírně ochlazuje - během stejné doby, kdy docházelo k nárůstu globálních teplot. Během posledních 35 let šly tedy trendy sluneční aktivity a globálního klimatu proti sobě. Jedna z analýz sluneční aktivity dospěla k závěru, že Slunce mělo dokonce v uplynulých desetiletích mírný ochlazující efekt (Lockwood 2008).

Graf 1: Roční výkyvy globálních teplot (světle červená) a jejich jedenáctiletý klouzavý průměr (sytě červená). Zdroj teplot NASA GISS. Roční celkové sluneční vyzařování (TSI, bledě modrá) a jeho 11-letý klouzavý průměr (sytě modrá). Zdroj TSI od roku 1880 do 1978 Solanki, od roku 1979 do 2009 PMOD. 

Další studie vlivu Slunce na klima

Tyto závěry jsou podpořeny mnoha studiemi, které docházejí k závěru, že zatímco Slunce přispělo k oteplení na počátku 20. století, v posledních desetiletích mělo nevýznamný a pravděpodobně negativní vliv:

• Erlykin 2009: "Vyvodili jsme, že maximální míra přispění sluneční aktivity k nedávnému nárůstu teplot na zemském povrchu je 14 % pozorovaného globálního oteplení."
• Benestad 2009: "Naše analýza ukazuje, že nejpravděpodobnější mírou přispění slunečního ohřevu ke globálnímu oteplování je (7 ± 1) % pro 20. století, přičemž po roce 1980 je jeho vliv zanedbatelný."
• Ammann 2007: "Ačkoliv se zdá, že solární a vulkanické vlivy hrály největší roli v pomalých výkyvech klimatu během uplynulých tisíců let, účinky skleníkových plynů jsou od druhé poloviny minulého století nejvýznamnější."
• Lockwood 2008: „Ukazuje se, že příspěvek sluneční variability na vývoj teplot od roku 1987 je malý a negativní; nejlepší odhad je -1.3 % a interval spolehlivosti 2 sigma dává rozsah nejistoty od -0.7 %  do -1.9 %.“
• Lean 2008: "Podle této analýzy přispělo radiační působení slunce k oteplování během posledních 25 years jen zanedbatelně a na oteplování za posledních 100 let jen se podílelo 10 %..."
• Lockwood 2008: „Závěry našeho předchozího článku, že solární radiační působení se v posledních 20 letech snížilo, zatímco povrchové teploty pokračovaly v růstu, se ukázaly aplikovatelnými v celém intervalu možných časových konstant pro odpověď klimatu na změny sluneční aktivity.“
• Ammann 2007: „Ačkoli solární efekty a také ty vulkanické se zdají být dominantní ve velké části pomalých klimatických změn v posledních tisíci letech, tak vlivy skleníkových plynů dominují od druhé poloviny minulého století.“
• Lockwood 2007 dochází k závěru: "Prudký nárůst průměrných globálních teplot pozorovaný po roce 1985 nemůže být zdůvodněn solární variabilitou, ať už je uvažován kterýkoliv mechanismus a bez ohledu na to, jakou měrou je solární variabilita zesílena." 
• Foukal 2006 dochází k závěru: "Výkyvy měřené z vesmírných plavidel od roku 1978 jsou příliš malé na to, aby významným způsobem přispěly ke zrychlujícímu se globálnímu oteplování během uplynulých 30 let."
• Scafetta 2006 uvádí: "Od roku 1975 dochází k mnohem rychlejšímu globálnímu oteplování, než by bylo možno rozumně očekávat pouze na základě sluneční aktivity."
• Usoskin 2005 uzavírá: "Během těchto posledních 30 let celkové sluneční vyzařování, sluneční UV vyzařování a tok vesmírného záření nevykazují žádný významný dlouhodobý trend, takže přinejmenším tato nejnovější epizoda oteplování musí mít jinou příčinu."
• Solanki 2004 rekonstruuje počet slunečních skvrn během posledních 11 400 let za použití radiouhlíkových koncentrací a zjišťuje, že: "Je nepravděpodobné, že by solární variabilita byla hlavní příčinou silného oteplování během uplynulých tří dekád."
• Haigh 2003 uvádí: "Údaje z pozorování naznačují, že Slunce ovlivňovalo teploty v desetiletých, staletých i tisíciletých časových horizontech, ale úvahy o radiačním působení, výsledky modelů energetické rovnováhy a obecných modelů cirkulace naznačují, že oteplování během druhé poloviny 20. století nemůže být přičítáno pouze účinkům Slunce.
• Stott 2003 zvýšil citlivost klimatického modelu vůči slunečnímu ohřevu a přesto shledal, že: "Většina oteplení během posledních 50 let byla pravděpodobně způsobena nárůstem koncentrace skleníkových plynů."
• Solanki 2003 dochází k závěru: "Slunce přispělo ke globálnímu oteplování od roku 1970 méně než 30 %."
• Lean 1999 dochází k závěru: Je nepravděpodobné, že by vztah Slunce-klima mohl vysvětlit významnou část oteplování po roce 1970."
• Waple 1999 zjišťuje: "Jen málo důkazů svědčí pro to, že by změny v intenzitě ozáření měly velký dopad na současný trend oteplování."
• Frolich 1998 dochází k závěru: "Trendy výkonu slunečního záření přispěly pouze malým dílem k nárůstu globálních průměrných teplot o 0.2°C během uplynulého deseiletí."